Historie města

2
1
3
2
1
3
    
Ke vzniku města se váže hned několik pověstí. Jedna z nich hovoří o tom, že biskup Peregrin, který se při své pouti do Říma v letech 1225 – 1226 zastavil u studánky Belky, byl natolik okouzlen krásou krajiny, že zde založil město, které nazval svým jménem – Pelhřimov. Pelhřimovští měšťané mu zachovali věčnou vzpomínku tím, že jeho siluetu umístili do svého městského znaku. Tato pověst je jednou z mnoha, které si lidé předávali z generace na generaci. Historicky lze doložit snad jen fakt, že v letech 1224 – 1225 byl pražským biskupem Pelhřim (Peregrin) z Vartenberka.

Prvotní osídlení se pravděpodobně rozkládalo kolem kostela sv. Víta, v dolní části Hrnčířské ulice nebo v poloze Na Hradišti již v první polovině 13. století. K prvnímu vysazení na lokalitu městského typu došlo nejspíše v šedesátých letech 13. století za biskupa Jana III. z Dražic. Toto založení bylo v roce 1289 vypleněno Vítkem z Hluboké. V roce 1290 bylo biskupovi Tobiáši z Bechyně králem Václavem II. uděleno právo znovu město založit a opevnit je hradbami. Samotný půdorys města napovídá, že je kolonizačním dílem, osazeným většinou německými osadníky. V průběhu let se však obyvatelstvo počešťovalo.
V období husitských válek stál Pelhřimov na straně táboritů a dokonce jim dal i jejich duchovního vůdce – Mikuláše Biskupce z Pelhřimova. Výhodná poloha města na rozhraní panství Rožmberků a oblastí ovládaných kališnickou šlechtou sehrála roli i po skončení nepokojů v procesu usmiřování panstva. Pelhřimov byl vybrán v letech 1446-1450 jako místo konání zemských sjezdů, kterých se osobně účastnil i Jiří z Poděbrad.
Rozvoj města příznivě ovlivnila těžba stříbra v okolí Křemešníku. Ve městě byla také rozvinuta celá řada řemesel, hlavně soukenictví, plátenictví, tkalcovství, barvířství, perníkářství a pivovarnictví.
Roku 1437 přešlo město do držení Trčků z Lípy, kteří panství roku 1550 prodali Adamu Říčanskému z Říčan. Ten dal v těsné blízkosti městských hradeb postavit zámek, v němž však Říčanští dlouho nesídlili. Adamův syn Karel svým zasahováním do práv měšťanů a ustavičnými spory pelhřimovské dohnal k tomu, aby se roku 1572 vykoupili z poddanství.

Roku 1596 byl Pelhřimov císařem Rudolfem II. povýšen na královské město.

Slibný rozvoj města zastavily válečné události v době třicetileté války a zkázu dokonal obrovský požár města v roce 1646, kdy většina městských staveb lehla popelem. Další katastrofální oheň zničil město v roce 1766.
Národní obrození zasáhlo Pelhřimov stejně jako ostatní města. Vznikaly zde vlastenecké spolky, které dokázaly udržet svoji kontinuitu až do dnešní doby. Roku 1862 byl založen pěvecký spolek Záboj, roku 1865 Sokol, roku 1874 Čtenářská beseda a roku 1894 spolek divadelních ochotníků Rieger. Solnice z roku 1707 byla přebudována na Národní dům, dnešní divadlo.
Devatenácté století bylo pro město obdobím rozvoje průmyslu. Zakotvil zde především průmysl kartáčnický, pletařský a výroba zemědělských strojů. Vedle již zmíněných průmyslových odvětví, která ve většině přetrvala dodnes, má dlouhou tradici i pivovarnictví. Pivo se v Pelhřimově vařilo již ve středověku, listinu potvrzující váreční právo však měšťané získali až v roce 1551. Nejstarší pivovar se nacházel v Růžové ulici za zadním traktem domu čp. 80. V polovině 18. století byl přenesen na protější stranu Růžové ulice na místo dnešní budovy střední průmyslové školy, od poloviny 19. století stál v parkánu za děkanstvím a koncem 19. století byl přenesen do lokality Na Hradišti .
TOPlist