czende
Užitečné informace
Předpověď počasí:

Více o počasí zde.
Turistické inf. centrum

Informace města Pelhřimov

Masarykovo náměstí 10
393 01 Pelhřimov

tel.: 565 326 924
e-mail: ic@kzpe.cz

www.pelhrimovsko.cz

Provozovatel webu

Památky

Dolní (Jihlavská) brána

Dolní (Jihlavská) brána Brána byla vystavěna v 16. století jako pevná součást městského opevnění.  Je pětipatrová, vysoká 36 m. Střecha má starší středověký čtyřboký stanový  tvar - z hřebenu vystupuje osmiboká lucerna s cibulí, bání a praporkem s  hvězdou. Zakončení tvoří římsa s renesančním profilem, nad ní vystupují dva  čtyřboké hodinové ciferníky (hodiny byly instalovány pravděpodobně koncem  17. století). Uvnitř brány je v současnosti umístěna expozice Muzea rekordů a kuriozit, které bylo otevřeno 30. června 1994 jako jediné zařízení svého druhu ve střední Evropě a je provozováno agenturou "Dobrý den". Expozice vychází z umu, vytrvalosti, zručnosti a originálních nápadů českých i zahraničních rekordmanů. Fotografická expozice zachycuje unikátní momenty z průběhu uplynulých ročníků Mezinárodního festivalu rekordů a kuriozit i záběry dalších netradičních akcí agentury a přibližuje atmosféru zahraničních festivalů, kde agentura "Dobrý den" reprezentovala Českou republiku.

 

Radnice (čp. 1 na náměstí)

Radnice (čp. 1 na náměstí) První zmínka o radnici v Pelhřimově je z roku 1491 (bývala prý v domě čp. 80  na náměstí - viz Historické domy na náměstí). Po požáru roku 1582 byla  radnice přemístěna do zámku Říčanských a zde vydržela až do roku 1849, kdy  byl zámek postoupen c. k. Okresnímu soudu. Radnice pak přesídlila do domu čp. 1, který město vlastnilo již do roku 1671. Dům míval původně štít, který však byl roku 1841 snesen a navzdory pozdějším snahám dodnes neobnoven. Z okna v patře byl 28. října 1918 oznámen vznik samostatné Československé republiky.

Dům čp. 3 na náměstí

Dům čp. 3 na náměstí Nejstarší část domu pochází patrně ze 14. století. Na současný půdorys byl  dům rozšířen na přelomu 15. a 16. století. Další přestavba se uskutečnila po  velkém požáru města (r. 1561) zřejmě v roce 1566 (svědčí o tom deska s  kamenickou značkou a letopočtem nad portálem).
Hlavní změnou byl tehdy vznik podloubí, které bylo zaklenuto klenbami dochovanými do současnosti. Podstatná část dochovaného objektu pochází z přestavby po dalším požáru v roce 1766, kdy dům obdržel barokní fasádu. V roce 1878 bylo zazděno podloubí (obnoveno v roce 1994 v rámci celkové rekonstrukce domu).

Náměstí - historické domy, osobnosti

Náměstí - historické domy, osobnosti Velké čtvercové náměstí, mimo jiné jedno z největších v České republice,  nedoznalo ve svých rozměrech od doby svého středověkého založení  žádných podstatných změn.
Na náměstí jsou zastoupeny snad všechny významné stavební slohy gotikou počínaje a funkcionalismem 1. republiky konče. Původní gotická zástavba, která vzala za své při zhoubných požárech 16. století, byla nahrazena domy ve slohu renesančním (domy čp. 17 a 61 se v renesančním slohu zachovaly a u domů čp. 1, 2 a 3 se zachovaly původní renesanční kamenné sloupy podloubí). Po velkém požáru města roku 1766 byla většina fasád domů přestavěna ve slohu barokním (např. domy čp. 4, 5 a 6). 19. a 20. století poznamenalo charakter náměstí několika stavbami, např. hotel Slávie v secesním slohu a budova Komerční banky ve slohu prvorepublikového funkcionalismu.
Původní historické domy se dochovaly vlastně jen na západní a severní straně náměstí, tam, kde je podloubí.

Fárův dům

Fárův dům Za zmínku stojí dům čp. 13 nazývaný též podle původního majitele Fárův  dům. V tomto domě, původně s barokní fasádou a mansardovou střechou, byl  hostinec „U zlatého soudku“. V letech 1913 - 1914 byl, podle návrhu  významného pražského architekta Pavla Janáka, přestavěn v kubistickém  slohu.
Architekt Janák v Pelhřimově zanechal ještě dvě stavby. Vypracoval také návrh kubistické přestavby jižní strany náměstí, ale z tohoto záměru se zachovala pouze barevná studie.

Dům čp. 17

Dům čp. 17 Krásným příkladem vlivu italského renesančního stavitelství je dům čp. 17,  postavený v 16. století Janem Broumem z Chomutovic a posléze Janem Kržem  z Plotišť (erby obou a jejich manželek se dochovaly v průjezdu domu).
 Na  domě bylo koncem 20. let 20. století obnoveno původní renesanční psaníčkové sgrafito. Historie domu, která je spojena s tím, že v něm sídlil královský purkrabí, je v tomto století obohacena o činnost Chrámového družstva, které zajišťovalo po celém území ČR výrobu kostelních zařízení, nábytku a soch. Dnes se v budově nachází Galerie M a ve sklepení domu unikátní MUZEUM STRAŠIDEL.

Zahradní domek v Děkanské zahradě

Zahradní domek v Děkanské zahradě V zahradním domku v Děkanské zahradě zřídilo město pomníček  pelhřimovskému děkanu papežskému prelátovi Msgre. Františku Bernardu  Vaňkovi (1872 - 1944) vlasteneckému knězi, který zemřel v roce 1944 v koncentračním táboře v Dachau. V zahradním domku rád pobýval a psal své články a kázání.

Šrejnarovský dům čp. 10

Šrejnarovský dům čp. 10 Kromě budovy zámku a kostela sv. Bartoloměje severozápadnímu cípu  náměstí dominuje dům čp. 10, zvaný podle měšťana Kryštofa Šrejnara.  Původně zde stála starší zástavba, zbořená v polovině 16. století, patrně v  souvislosti se stavbou zámku. Dům byl vystavěn v roce 1614 v renesančním slohu. V přízemí má typický průjezd krytý klenbou, který ústí do dvorku, sevřeného dvěma křídly. Průčelí umocňují nárožní arkýře - v jednom z nich se dochoval zbytek maleb, které dříve pokrývaly celou fasádu domu. Žulový portál s polokruhovým obloukem je korunován vodorovnou římsou. Od poloviny 80. let, po celkové rekonstrukci, je v domě umístěna stálá expozice okresního muzea.

Východní strana náměstí čp. 79 a 80

Východní strana náměstí čp. 79 a 80 Podíváme-li se na východní stranu, tak v její pravé části je rohový dům čp.  80 s modrou fasádou. Na tomto místě údajně ve středověku stávala radnice,  v níž se v rozmezí let 1444 - 1450 konalo šest sněmů zástupců panské jednoty a Jednoty poděbradské za účelem sjednání zemského míru. Sněmů se zúčastnil též budoucí český král Jiří z Poděbrad.
V sousedním domě čp. 79 bylo v období mezi dvěma světovými válkami pověstné cukrářství „ U Lipských“. V tomto domě se narodily dvě známé osobnosti, bratři Oldřich a Lubomír Lipští.

Kašna se sochou sv. Jakuba

Kašna se sochou sv. Jakuba Studny a kašny byly od dávných dob nezbytnou součástí měst. Byly hlavním  zdrojem pitné vody. Kašna na náměstí je poprvé zmiňována roku 1546.  Odjakživa byla napájena z pramene Belky. Dnešní podoba kašny je z roku 1828. Uprostřed kašny stojí osmiboký sloupek se zdobenou římsou, na níž je čtyřboká hlavice se čtyřmi lvími hlavami, chrlícími vodu. Na vrcholu hlavice je umístěna socha sv. Jakuba v poutnickém šatu zdobeném lasturami a s kloboukem spuštěným na záda. V ruce má poutnickou hůl zakončenou křížkem.Sv. Jakub je patronem Španělska a kromě jiného i patronem poutníků. Umístění jeho sochy na kašně je symbolické, protože Pelhřimov má ve znaku poutníka a pokud bychom vzali v úvahu, že název Pelhřimov se odvodil od latinského Pelegrimus, což v podstatě znamená poutník, pak ho můžeme považovat i za patrona Pelhřimova.

Horní (Rynárecká) brána

Horní (Rynárecká) brána Podobně jako Dolní byla i Horní brána postavena v 16. století. Mívala  předbraní, tvořené menší branou, k níž přiléhala další brána, zvaná lidově  Kolíbka ( po požáru města roku 1561 znovu vystavěna v roce 1584). Kolíbka  byla ještě v 18. století opatřena padacím můstkem. Hodiny byly na bránu  instalovány již koncem 17. století. Ciferník směrem z náměstí zdobí dvě  plechové postavy kozlů, které při bití hodin trkají.

Zámek Říčanských

Zámek Říčanských Jeho počátky jsou obestřeny mnoha nejasnostmi. Byl snad původně  věžovitou gotickou stavbou asi z 15. století. Zbytky se nám dochovaly v tzv.  Gotické síni v přízemí zámku a dokládají, že tento objekt byl zakomponován  do městského opevnění. Na tuto nejstarší část byla přistavěna další v letech 1550 - 1551, kdy Pelhřimov vlastnil Adam Říčanský z Říčan. Po velkém požáru města v roce 1561 byla tato část zámku zahrnuta do rozsáhlé renesanční přestavby o dvou poschodích. Roku 1682 velký požár zámku způsobil, že byly zahájeny rozsáhlé přestavby v barokním slohu. Do přestavby byla zahrnuta i Solní brána, přistavěno schodiště a k zámku připojena stavba městské šatlavy. Roku 1707 byla v těsném sousedství zámku přistavěna solnice (dnes divadlo). Obrovský požár města roku 1766 zničil i budovu zámku. Po opravách, které začaly následujícího roku, si zámek uchoval svůj vzhled s menšími úpravami dodnes. Od roku 1849 byl v zámku umístěn c. k. Okresní soud, který zde vydržel až do roku 1907. Od roku 1908 jsou v zámku expozice okresního muzea.

Městské divadlo

Městské divadlo Budova byla původně vystavěna jako solnice (sklad soli) v roce 1707. Roku  1766 při požáru města vyhořela a sklad soli byl přemístěn do špýcharu.
 V roce 1882 byl založen fond na postavení městského divadla (Národního  domu). K tomuto účelu město darovalo starou budovu solnice. Divadlo  postavil v letech 1895 - 1896 místní stavitel Stanislav Rokos jako podlouhlou  jednopatrovou budovu v neoklasicisním stylu. Hlavní průčelí je obráceno do Solní ulice a ke vchodu do děkanského kostela. Původní budova solnice byla prodloužena asi o šest metrů. Vstupní část zdůrazňuje balkon na pilířích a velké, půlkruhově zakončené okno ke schodišti. Po stranách jsou umístěny niky.

Kostel sv. Víta

Kostel sv. Víta Je nejstarším pelhřimovským kostelem a původním farním kostelem obce.
 Byl patrně založen ve 2. nebo 3. čtvrtině 13. století Původně byl vystavěn v  gotickém slohu, patrném v zakončení jeho presbytáře. Za husitských válek  přešel roku 1422 Pelhřimov do rukou táboritů a v kostele byla vysluhována  mše svatá pod obojí. Fara od sv. Víta byla přenesena ke kostelu sv.  Bartoloměje pravděpodobně roku 1463. Kolem kostela sv. Víta se od nepaměti rozkládal hřbitov a po přenesení farnosti ke kostelu se na dlouhá léta stal kostelem hřbitovním. Po roce 1600 došlo k přestavění a kolem roku 1614 k úpravě renesanční, která se projevila v přestavbě přední části lodi a ochozů. Kostel byl zvenčí vyzdoben sgrafitem. Roku 1646 kostel vyhořel a konečné barokní úpravy se dočkal až v rozmezí let 1739 až 1740. Věž kostela (zvonice a původní brána na hřbitov) přistavěna roku 1575 a při barokní úpravě kostela zvýšena o jedno patro. Dispozice kostela je trojlodní, orientovaná na východ, kněžiště je uzavřeno pěti boky pravidelného osmiúhelníku. Barokní úpravou bylo pozměněno přístavbou sakristie. Uvnitř kostela jsou na klenbě a stěnách vymalovány výjevy ze života a mučednické smrti sv. Víta, jakož i alegorie Víry, Naděje a Lásky. Hlavní oltář je raně barokní z roku 1687. Náhrobní kameny jsou renesančního původu. V současné době se zde konají koncerty vážné hudby a kostel též slouží jako výstavní síň.

Děkanský kostel sv. Bartoloměje

Kostel sv. BartolomějeKostel sv. Bartoloměje postavený po roce 1300 byl dříve zasvěcený Panně Marii. Původně trojlodní gotický kostel byl v 16. století přestavěn renesančně a ozdoben sgrafity. Dnešní barokní podobu získal po požáru roku 1646. Renesanční sgrafitová omítka pochází z 16. století. Interiér kostela je převážně barokní. Na hlavním, raně barokním oltáři, který byl nově zrestaurován, jsou umístěny sochy sv. Bartoloměje, sv. Vojtěcha, sv. Prokopa, sv. Víta a sv. Václava. Třicet metrů vysoká kostelní věž bývala až do třicátých let 20. století sídlem hlásného. Nyní je zpřístupněna veřejnosti k vyhlídce na město.

Kaple Panny Marie Sedmibolestné

Kaple Panny Marie Sedmibolestné Roku 1658 dal pelhřimovský purkmistr Jan Eusebius na tomto místě postavit  boží muka. Poté, co se v Pelhřimově údajně odehrálo několik zázračných  uzdravení, které byly dávány do souvislosti s obrazem Panny Marie na těchto božích mukách, byla postavena na jejich místě měšťanem Tobiášem Grötzelem v letech 1710–1714 kaple. Slohově nejčistší stavba ve městě je dílem italských stavitelů Reverelliových a jako jediný církevní objekt si zachovala dodnes původní podobu, pouze část ambitů byla stržena kvůli stavbě silnice. Kupole centrální osmiboké kaple a dvě hranolové věže jsou kryté šindelem. Do oltáře byla zabudována již zmiňovaná boží muka, umělecky hodnotná je kovaná mříž a malby na kopuli zobrazující zemské patrony. V kryptě kaple byli pohřbíváni příslušníci měšťanských rodin. Městský hřbitov sem byl přenesen roku 1787 od sv. Víta a sloužil svému účelu až do roku 1906.

Drechselova vila

Drechselova vila Byla postavena v kubistickém slohu v letech 1912-1913 podle návrhu arch.  Pavla Janáka stavitelem Karlem Postráneckým pro císařského radu a  okresního hejtmana Jana Drechsela. V evropském kontextu je významnou kubistickou stavbou. Patrová nárožní vila má výraznou hlavní římsu, uliční průčelí v přízemí člení čtyři okna s lineární a diagonální kubistickou plastikou. Krytou terasu zdobí po celé šíři boční fronty pět sloupů křížového půdorysu, které jsou stylizovány do podoby kubistického kalichu.

Kostel sv. Kříže

Kostel sv. Kříže Roku 1671 dal pelhřimovský měšťan a radní Jan Kryštof Blažejovský s chotí  Dorotou vybudovat nad městem malou církevní stavbu. Měla předsíňku, kapli  a vlastní Kristův hrob. V roce 1750 došlo k jejímu rozšíření. Ke kapli byl  přistavěn kostel s věží, uvnitř byla vyzdobena malovaným cyklem Kristova  utrpení. Zkáze v době josefinských reforem unikla jen prodejem do  soukromých rukou, přesto však chátrala nedostatečnou údržbou. Městská rada se roku 1865 usnesla, že ji zboří a vystaví kostel nový. Prostředky na něj sbíral již několik let pelhřimovský děkan P. Vojtěch Holý. Návrh místního stavitele Josefa Šlechty byl realizován v letech 1883-1886. Stavba, postavená v čistě pseudogotickém slohu, je obrácena k městu vysokou věží.

Poloha města
Poloha města



  
  


     

 



Partneři

Tyto webové stránky byly realizovány s finanční podporou Evropské unie a Evropského fondu pro regionální rozvoj. 



    

 

Webové stránky MěÚ