czende
Užitečné informace
Předpověď počasí:

Více o počasí zde.
Turistické inf. centrum

Informace města Pelhřimov

Masarykovo náměstí 10
393 01 Pelhřimov

tel.: 565 326 924
e-mail: ic@kzpe.cz

www.pelhrimovsko.cz

Provozovatel webu

Seznam ulic města Pelhřimova

5. května

 - 5. května 1945 vypuklo povstání českého lidu proti německým okupantům. Také na Pelhřimovsku se od 5. května 1945 vytvářely revoluční národní výbory. Ulice nese název podle těchto historických událostí.

Antonína Sovy

 - Antonín Sova (*1864 Pacov - +1928 Pacov). Český básník, představitel symbolismu v literatuře, ředitel Městské knihovny v Praze. V letech 1876 až 1879 studoval na pelhřimovském gymnáziu a Pelhřimovu věnoval několik básní.

Arch. Janáka

 - Pavel Janák (*1882 Praha - +1956 Praha). Významný český architekt, tvůrce národního slohu – rondokubismu. Spolupracoval úzce s pelhřimovským odborem Klubu za starou Prahu. V roce 1913 vytvořil architektonické návrhy domů čp. 13 na náměstí a Drechselovy vily ve Strachovské ulici v Pelhřimově.

Belka

 - Takto se odedávna jmenoval pramen vyvěrající v horní části Hrnčířské ulice. Býval zmiňován také jako Kbelka, to podle pověsti, že voda z něj chutnala jako máslo vyndané z kbelíku. Je spojována s pověstí o založení Pelhřimova biskupem Peregrinem (Pelhřimem), který se u ní údajně zastavil při své pouti do Říma. Ulička Belka (od Hrnčířské ulice k domu rodiny Staropražských) byla pojmenována městským zastupitelstvem na základě návrhu Musejního spolku v Pelhřimově v roce 1938.

Bezručova

 - Petr Bezruč (*1867 Opava - +1958 Olomouc). Český básník proslavený svou sbírkou Slezské písně. Jeho jménem je pojmenováno velké množství ulic mnoha českých měst.

Boženy Němcové

 - Božena Němcová (*1820 Vídeň - +1862 Praha). Česká spisovatelka, etnografka, národní buditelka. Nejznámější svou novelou Babička. Jejím jménem je pojmenováno velké množství ulic mnoha českých měst.

Březová


Čajkovského

 - Petr Ijič Čajkovskij (*1840 - +1893). Velký ruský hudební skladatel, mj. autor baletu Labutí jezero nebo oper Evžen Oněgin či Piková dáma. Měl vřelý vztah k Čechám a českým hudebním skladatelům. Pojmenování českých ulic jmény slavných ruských umělců souviselo s dobovými rusofilskými náladami v českém prostředí.

Čapkova

 - Karel Čapek (*1890 Malé Svatoňovice - +1938 Praha). Český spisovatel, novinář, redaktor Lidových novin, autor divadelních her R. U. R., Bílá nemoc či Matka, románů Krakatit, Továrna na absolutno. Ve svých dílech varoval před nastupujícím fašismem. Jeho bratr Josef Čapek (*1887 Malé Svatoňovice - +duben 1945 koncentrační tábor). Český spisovatel a malíř. Zajížděl s rodinou na letní byt do Želiva.

Děkanská

 - Pojmenována podle někdejšího děkanského úřadu (dnes farního) kostela sv. Bartoloměje a ve středověku P. Marie ve zdech.

Do Polí


Dobiášova

 - Josef Dobiáš (*1888 Pelhřimov - +1972 Praha). Univerzitní profesor, historik starověkých dějin, numismatik. Pelhřimov proslavil svým nedokončeným dílem Dějiny královského města Pelhřimova a jeho okolí. Spoluzakladatel Musejního spolku v Pelhřimově. Dvakrát obdržel uznání Čestný občan Pelhřimova. Na domě v Hrnčířské ulici, který patřil jeho rodině (zde se však nenarodil), je umístěna jeho pamětní bronzová deska od Zdeňka Šejnosty.

Dolnokubínská

 - Pojmenovaná podle slovenského města Dolný Kubín na Oravě, které udržuje s Pelhřimovem partnerské vztahy.

Dr. Kralerta

 - MUDr. František Kralert, pelhřimovský městský lékař, poslanec zemského sněmu, byl v letech 1848 až 1874 starostou Pelhřimova. Ulice Františka Kralerta byla pojmenována městským zastupitelstvem na základě návrhu Musejního spolku v Pelhřimově v roce 1938. Tato ulice se dříve připomínala jako Pánkova (Panekgasse – viz O popsání domů z roku 1843) podle někdejší Pánkovy branky v hradbě, která tuto ulici uzavírala.

Dr. Tyrše

 - Miroslav Tyrš (*1832 Děčín - +1884 Oetz v Tyrolsku). Zakladatel tělovýchovné jednoty Sokol, teoretik tělesné výchovy – jeho práce Základové tělocviku se stala prvním teoretickým zpracováním tělocvičné metodologie a názvosloví. Hnutí Sokol bylo v českých zemích velmi rozšířené a populární, proto podle Tyrše bývaly často pojmenovány ulice, sokolovny či školy. Ulice Miroslava Tyrše byla pojmenována městským zastupitelstvem na základě návrhu Musejního spolku v Pelhřimově v roce 1938.

Družstevní

 - Název souvisí s tradiční družstevní bytovou výstavbou.

Dvořákova

 - Antonín Dvořák (*1841 Nelahozeves - +1904 Praha). Český hudební skladatel, autor oper Rusalka, Jakobín. V zahraničí se nejvíce proslavil svou symfonickou básní Z nového světa. Jeho jménem je pojmenováno mnoho ulic českých měst.

F. B. Vaňka

 - František Bernard Vaněk (*1872 Stádlec u Tábora - + 1943 koncentrační tábor Dachau). Pelhřimovský děkan, vlastenecký kněz a mecenáš umění, jako spisovatel se proslavil svým románem Na krásné samotě (popisuje v něm své působení na křemešnické expozituře). Byl podporovatelem sportu v Pelhřimově. Pro svá odvážná kázání byl odvlečen německými nacisty do k. t. Dachau u Mnichova, kde 1. dubna 1941 zemřel na zápal plic.

F. Bílka

 - František Bílek (*1872 Chýnov - +1941 Praha). Český sochař a grafik, představitel secese a symbolismu ve výtvarném umění. Spolupracoval s děkanem Vaňkem, pro Pelhřimov navrhl Křížovou cestu v kostele sv. Bartoloměje (vymalování provedl Viktor Foerster) a vyřezal tzv. Bílkovy jesličky v chrámu sv. Bartoloměje. Je autorem náhrobku (nese název Magnifikat), který pro svou matku nechal zhotovit děkan Vaněk na pelhřimovském hřbitově, a kaple mrtvých v areálu poutního kostela Nejsvětější Trojice na Křemešníku.

Fárova

 - František Fára, ředitel okresního výboru, v letech 1908 – 1919 pelhřimovský starosta. Byl oblíben jako lidumil, 29. října 1918 spolu s okresním starostou a poslancem Václavem Donátem vyhlásil z pelhřimovské radnice samostatnost Československa. Ulice Fárova byla pojmenována městským zastupitelstvem na základě návrhu Musejního spolku v Pelhřimově v roce 1938.

Fibichova

 - Zdeněk Fibich (*1850 - + 1900). Český hudební skladatel, byl kapelníkem orchestru Prozatímního divadla v Praze a později operním dramaturgem ND. Nejznámější je jeho opera Šárka. Spolu se Smetanou a Dvořákem patřil k zakladatelské generaci novodobé české hudby.

Františka Hamzy

 - František Hamza (*1868 Kletečná na Pelhřimovsku - +1930 Brno). Lékař, zakladatel léčebny dětské tuberkulózy v Luži u Košumberka na Chrudimsku, profesor na brněnské univerzitě, spisovatel. Proslavil se románem Šimon kouzelník z prostředí želivského premonstrátského kláštera.

Friedova

 - Ulice je pojmenována po pelhřimovských starostech pocházejících z patricijské rodiny pelhřimovských lékárníků (Lékárna U Černého orla bývala na náměstí v domě čp. 16). Jan Fried, lékárník, byl starostou Pelhřimova v letech 1874 – 1886. Jeho syn Vojtěch Fried, lékárník, byl starostou v letech 1896 – 1900. Ulice Friedova byla pojmenována městským zastupitelstvem na základě návrhu Musejního spolku v Pelhřimově v roce 1938.

Hamr

 - Někdejší hospodářský objekt nacházející se asi 2 km od Pelhřimova na říčce Bělé směrem k Humpolci. Hamrem se nazývala kovářská dílna poháněná vodní silou.

Hodějovická

 - Ulice pojmenována podle obce Hodějovice nacházející se nedaleko Pelhřimova.

Hrdinova

 - Josef Hrdina. Průkopník kartáčnické výroby v Pelhřimově. V roce 1889 zřídil v domě čp. 27 a 28 na pelhřimovském náměstí svou První Pelhřimovskou továrnu na kartáčnické zboží J. Hrdiny. V roce 1900 přikročil ke stavbě nové moderní kartáčnické továrny na pozemku proti železničnímu nádraží v Pelhřimově.

Hrnčířská

 - První zmínka o této ulici, ale pod názvem Česká, je v pelhřimovské městské knize z roku 1417. Tato prastará ulice (první zmínka 1452) snad bývala součástí starší trhové osady Svatovítské. Její původní název mohl souviset s tím, že v ní bydlelo obyvatelstvo české národnosti, zatímco měšťanské rodiny „v hradbách“ byly převážně německého původu. Jako Hrnčířská (Töpfergasse) je uváděna ve složce O popsání pelhřimovských domů z roku 1843 (Archiv města Pelhřimova). V roce 1899 byla přejmenována městskou radou na ulici Žižkovu. Rozhodnutím městského zastupitelstva z 19. 5. 1938 byl ulici navrácen její původní název Hrnčířská.

Humpolecká

 - Ulice pod Všeobecnou okresní nemocnicí v Pelhřimově navazující na silnici směrem na Humpolec. Ulice Humpolecká pojmenována městským zastupitelstvem na základě návrhu Musejního spolku v Pelhřimově v roce 1938.


Husova

 - Mistr Jan Hus. Kněz v pražské kapli betlémské, Mistr pražské univerzity, teolog a náboženský reformátor. Narodil se v jihočeském Husinci a zemřel jako mučedník odsouzený církevním koncilem v Kostnici za kacířství – upálen 6. července 1415. Není snad jediné větší české město, které by nemělo ulici nebo náměstí po něm pojmenované. Ulice Husova byla pojmenována městským zastupitelstvem na základě návrhu Musejního spolku v Pelhřimově v roce 1938.

Cholossiova

 - Adam Cholossius (*1544 Pelhřimov - +1591 Louny). Své rodové příjmení Chocholouš si zlatinizoval na Cholossius. Odešel z Pelhřimova do severočeských Loun, kde se ujal správy školy, jmenován radním písařem a později byl zvolen radním městské rady. Proslavil se jako humanistický básník, jeho latinsky psané verše byly uveřejněny v dobových sbornících, mj. v Historickém kalendáři Daniela Adama z Veleslavína. Je pochován na hřbitově u kostela sv. Petra v Lounech, kde je jeho náhrobní deska s latinským epitafem. Ulice Cholossiova byla pojmenována městským zastupitelstvem na základě návrhu Musejního spolku v Pelhřimově v roce 1938.

J. Kurandové

 - Jarmila Kurandová (*1890 Veselá na Pelhřimovsku - +1978 Brno). Vynikající česká divadelní a filmová herečka, v letech 1935 – 1960 působila v Brně. Představitelka mnoha filmových rolí, nejznámější je hlavní role v dvoudílném televizním filmu Babička podle novely Boženy Němcové.

Janáčkova

 - Leoš Janáček (*1854 Hukvaldy - +1928 Ostrava). Vynikající český hudební skladatel moravského původu. Sběratel moravských lidových písní, profesor brněnské odbočky pražské konzervatoře. Celosvětový věhlas získal především svými operami Její pastorkyňa, Příhody lišky Bystroušky, Káťa Kabanová nebo Věc Makropulos. Z lidové hudby čerpají jeho Lašské tance.

Jedlová


Jiráskova

 - Alois Jirásek (*1851 Hronov - +1930 Praha). Známý český spisovatel historických románů, ale také drobné prózy a divadelních her (Lucerna). Jeho historické romány F. L. Věk, Proti všem, Mezi proudy, Psohlavci, Temno či kniha Staré pověsti české jsou trvalou součástí českého literárního odkazu.

Jirsíkova

 - Jan Valerián Jirsík (*1798 Kácov - +1883 České Budějovice). V pořadí čtvrtý biskup českobudějovické diecéze, jejíž součástí je i pelhřimovská farnost. Velmi oblíbený biskup, vlastenec, zakladatel českého gymnázia v Č. Budějovicích či diecézního ústavu pro hluchoněmé. Biskup Jirsík navštívil Pelhřimov 23. června 1872, aby zde posvětil základní kámen budovy gymnázia (dnes SPŠS) v Růžové ulici.

Jiřího Líra

 - Jiří Lír (*1923 Pelhřimov - +1995 Praha). Syn pelhřimovského gymnaziálního profesora kreslení a deskriptivy Josefa Líra. Absolvent pelhřimovského gymnázia. Známý český divadelní a filmový herec – „Velký herec malých rolí“. Známé jsou zejména jeho role v českých filmových veselohrách, např. Vesničko má středisková. Po otci zdědil výtvarný talent a koncem života se věnoval malování, jeho insitní obrazy jsou sběrateli žádány.

Josefa Vlasáka

 - Josef Vlasák (*1894 Pelhřimov), syn hostinského v Pelhřimově (restaurace U Vlasáků – Střepina), za okupace byl jako člen komunistické strany krátce vězněn německými nacisty. Ve Vlasákově restauraci se ustanovila levicová frakce sociální demokracie v Pelhřimově (viz pamětní deska na restauraci). Z těchto důvodů byla za „předlistopadového“ režimu přejmenována ulice Solní na ulici Josefa Vlasáka.

K Jezu

 - Ulice vedoucí k bývalému jezu na říčce Bělé.

K Silu

 - Ulice vedoucí směrem k obilným silům pelhřimovského zemědělského, zásobovacího a nákupního závodu.

K Tenisu

 - Ulice vedoucí k tenisovým kurtům v Městských sadech. Na tomto místě byl pelhřimovský tenisový dvorec zřízen už v roce 1900. Pelhřimovský tenisový klub má dlouhou a slavnou tradici.

K. H. Borovského

 - Karel Havlíček Borovský (*1821 Borová - +1856 Praha). Český spisovatel, básník, novinář a politik, autor četných satirických epigramů a skladeb (Tyrolské elegie), politických statí Duch Národních novin či Epištoly kutnohorské. V době působení rakouského ministra spravedlnosti Bacha byl zatčen a poslán do vyhnanství v jihotyrolském Brixenu. Měl vztah k Pelhřimovsku, jeho matka Josefina, roz. Dvořáková, byla dcerou sládka z Horní Cerekve. Svou manželku si našel Havlíček v nedaleké Proseči-Obořišti, byla to dcera tamního panského lesního Julie Sýkorová. Dodnes se v zámeckém parku v Proseči-Obořišti připomíná Havlíčkův dub.

Karlovo náměstí

 - Toto náměstíčko bylo původně součástí nejstarší Svatovítské osady ještě před založením města v hradbách. Jmenuje se po českém králi a římském císaři Karlu IV. – otci vlasti. Náměstí, které bylo kdysi také nazýváno Dolní, neslo za „předlistopadového“ režimu název Rudé armády.

Ke Stráži

 - Ulice, která vede ke známému a oblíbenému pelhřimovskému letovisku – rybníku Stráž.

Komenského

 - Jan Amos Komenský (*1592 asi Nivnice nebo Uherský Brod - +1670 Naarden v Holandsku). Český teolog, biskup Jednoty bratrské, autor pedagogických prací Opera didactica omnia. V době násilné rekatolizace českých zemí musel odejít z vlasti do ciziny. Jeho dílo Všeobecná porada o nápravě věcí lidských je dodnes inspirujícím a živým pramenem pro uspořádání spravedlivých poměrů ve společnosti. Ve světě je známo jeho jméno ve zlatinizované podobě Comenius.

Konečná


Krasíkovická

 - Ulice pojmenována podle obce Krasíkovice nacházející se nedaleko Pelhřimova.

Krásovy domky

 - Ulice pojmenována podle pelhřimovského mistra mydláře a od 80. let 19. století kapelníka městské hudby Jana Krásy. Krásovy domky postavil v letech 1903 – 1905.

Křemešnická

 - Ulice je pojmenována podle nedaleké hory Křemešník (765 m n. m.), na které se nachází legendární poutní kostel Nejsvětější Trojice. Ulice Křemešnická, která vede od ulice Nádražní směrem k městskému hřbitovu (ve směru ke Křemešníku), byla takto opětně pojmenována z rozhodnutí městského zastupitelstva v roce 1938. Za „předlistopadového“ režimu nesla jméno Sokolovská (podle bitvy u Sokolova na Ukrajině v březnu 1943, kde poprvé vystoupil čs. vojenský sbor v SSSR).

Lesní


Libkovodská

 - Ulice pojmenována podle obce Libkova Voda nedaleko Pelhřimova.

Lidická

 - Lidice, malá obec na Kladensku, kterou němečtí nacisté vyhladili 10. června 1942 v době tzv. heydrichiády. Všech 192 mužů včetně lidického faráře Štemberky bylo zastřeleno a 196 žen včetně dětí bylo odvlečeno do koncentračních táborů. Po Lidicích se jmenuje mnoho ulic a náměstí v českých zemích, aby nebyly nikdy zapomenuty. 

Lipová


Lipských

 - Oldřich Lipský (*1924 Pelhřimov - +1986 Praha). Známý český režisér veseloherních filmů, např. Limonádový Joe, Adéla ještě nevečeřela nebo Tajemný hrad v Karpatech. Jeho bratr Lubomír Lipský (*1923 Pelhřimov) je populární český divadelní a filmový herec. Pocházeli z rodiny Viléma Lipského, pelhřimovského cukráře, radního a vedoucího divadelního ochotnického souboru Rieger. Na svém rodném domě na pelhřimovském Masarykově náměstí mají pamětní desku od Zdeňka Šejnosty.

Masarykovo náměstí

 - Náměstí uprostřed historického centra Pelhřimova se od začátku 20. století jmenovalo Hlavní, po vzniku samostatného Československa bylo pojmenováno jménem prvního čs. prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka (1850 Hodonín - +1937 Lány). Za války a Protektorátu Čechy a Morava bylo náměstí v roce 1943 přejmenováno na náměstí Reinharda Heydricha (po zastupujícím říšském protektoru). Po roce 1948 bylo přejmenováno na Mírové náměstí. Po „sametové revoluci“ byl v roce 1990 městským zastupitelstvem navrácen jeho původní název Masarykovo náměstí. Tento návrh tehdy podal člen městského zastupitelstva ThDr. Zdeněk Soušek.

Matějkova

 - Jan Matějka položil základy firmě, která byla po celé zemi známá výrobou zemědělských strojů, řezaček a mlátiček. Z malé zámečnické dílny v domech čp. 126 a 313 na Svatovítském náměstí se rozvinula velkovýroba zemědělských strojů v továrně u Městských sadů. Na tradici Matějkovy strojírny úspěšně navázal pelhřimovský závod Agrostroj. 

Menhartova

 - Oldřich Menhart (*1897 Praha - +1962 Praha). Výtvarník, grafik, kaligraf – tvůrce krásných písem evropského věhlasu. Nejznámější je jeho dílo Nauka o písmu. Na Pelhřimovsko, kde měl rodové kořeny, často zajížděl do obce Janovice, kde o prázdninách nepřestával tvořit, mj. krásné písmo pro knihy Pourova nakladatelství. V Muzeu Vysočiny Pelhřimov je uložena malá část z jeho pozůstalosti.

Mikuláše z Pelhř.

 - Mikuláš z Pelhřimova, řečený Biskupec. Představený táborské náboženské obce a husitský teolog. Autor latinského spisu Vyznání a Obrana táborů. Narodil se v Pelhřimově asi v polovině 80. let 14. století, v době husitských válek stanul včele táborské náboženské obce, účastnil se za stranu podobojí jednání Basilejského koncilu v roce 1433. Dostal se do rozporu s hlavním proudem husitského hnutí reprezentovaným Janem z Rokycan a Jiřím z Poděbrad. Byl uvězněn na hradu Poděbrady, kde kolem roku 1460 zemřel. Na domě Sboru Českobratrské církve evangelické v Růžové ulici v Pelhřimově má pamětní desku.

Modřínová


Myslotínská

 - Ulice je pojmenována podle obce Myslotín nacházející se nedaleko Pelhřimova.

Na Houfech

 - Viz Houfy v Přehledu místních názvů.

Na Hradišti

 - První zmínka o lokalitě Na Hradišti je z roku 1498 v pelhřimovské městské knize. Název napovídá, že na tomto místě stával v nejstarších dějinách Pelhřimova opevněný objekt, který hlídal přístup do původní trhové osady Svatovítské.

Na Obci

 - Místní část Na Obci je poprvé připomínána v pelhřimovské městské knize v roce 1430. Pomístní název Na Obci mohl znamenat označení pro pozemky vně městských hradeb, které byly využívány celou obcí.

Na Škvárovně

 - Škvárou rozumíme kusovité zbytky po spalování nebo tavení, sklovitě spečené, pórovité kusy popela (Slovník spisovného jazyka českého). Na tomto místě zřejmě dříve býval sklad škváry, která se používala jako vhodný posypový materiál na cesty a kdysi také na sportovní hřiště.

Na Výsluní

 - Název ulice napovídá, že je výhodně nakloněna slunečnímu osvětlení.

Nábřeží Rekordů a kuriozit

 - Pelhřimov je město známé svým Festivalem rekordů a kuriozit. Na tomto nábřeží se nachází také vila s částí expozice Muzea rekordů a kuriozit. Hlavní část tohoto muzea je umístěna v Jihlavské (Dolní) bráně.

Nádražní

 - Nádražní ulice dnes zahrnuje dlouhý úsek od Rynárecké (Horní) brány až k železničnímu viaduktu za nádražím ČD. Alespoň část této ulice nejblíže k Rynárecké bráně se v dávných dobách jmenovala Rynárecká (směřovala k obci Rynárec JV od Pelhřimova), pelhřimovská městská kniha ji uvádí v roce 1445. Za tzv. první republiky se ulice jmenovala Riegerova (podle Františka Ladislava Riegera, *1818 Semily- +1903 Praha, zetě Františka Palackého, hlavní osobnosti české politické reprezentace druhé poloviny 19. století). Název Nádražní ulice získala rozhodnutím městského zastupitelstva v roce 1938.

Nerudova

 - Jan Neruda (*1834 Praha - +1891 Praha). Český spisovatel, básník a novinář, představitel skupiny májovců. Známé jsou básnické sbírky Písně kosmické nebo Zpěvy páteční. Z prózy Povídky malostranské, Arabesky.

Nová


Okružní


Olešenská

 - Pojmenována podle nedaleké obce Olešná u Pelhřimova.

Osvobození

 - Název ulice (sídliště) Osvobození připomíná historickou událost osvobození Pelhřimova Rudou armádou 9. května 1945.

Palackého

 - František Palacký (*1798 Hodslavice na Moravě - +1876 Praha). Český historik a politik, byl nazýván „otcem národa“. Autor základního historického díla Dějiny národa českého v Čechách a na Moravě. Jeho jménem je v českých zemích pojmenováno mnoho ulic či náměstí. Původně se tato ulice jmenovala Panská (Herrngasse – viz O popsání domů z roku 1843).

Peklo

 - Tento hospodářský dvůr nacházející se severně od Pelhřimova je připomínán v pelhřimovské městské knize už v roce 1542.

Pichmannova

 - Karel Arnošt Pichmann, městský radní a písař, autor tzv. Pichmannovských pamětí Pelhřimovských z roku 1691, pamětního spisu, který byl sepsán z nařízení městské rady a je jakousi kronikou Pelhřimova, zejména v období třicetileté války, a pak do 70. let 17. století. Ulice Pichmannova byla pojmenována městským zastupitelstvem na základě návrhu Musejního spolku v Pelhřimově v roce 1938.

Pivovarská

 - Kratičká ulice vedoucí kolmo z ulice Pod Kalvárií k městskému pivovaru. Nová budova pivovaru právovárečného měšťanstva byla postavena v letech 1898 – 1900 firmou J. Šonský z Jindřichova Hradce.

Plevnická

 - Pojmenována podle obce Plevnice nacházející se nedaleko Pelhřimova.

Plk. Švece

 - Plukovník Josef Jiří Švec (*1883 Čenkov u Třeště - +1918 Aksakovo na Urale – Rusko). Legendární velitel 1. pluku a pak 1. divize čs. vojska na Rusi, tzv. ruských legií. Proslavil se v bitvě u Zborova 2. 7. 1917 a v boji proti bolševikům na volžské frontě. Studoval na pelhřimovském gymnáziu, kde v roce 1903 maturoval. Připomíná ho bronzová pamětní deska od Josefa Šejnosta na budově SPŠS (kdysi gymnázia) v Růžové ulici.

Pod Floriánem

 - Ulice nazvána podle kapličky sv. Floriána, ochránce proti ohni (Pelhřimov byl v minulosti poničen několika velkými požáry), která stojí v polích mezi rybníkem Stráž a sídlištěm rodinných domů. Byla postavena v první polovině 18. století, v roce 1788, za josefinských reforem, byla prodána pelhřimovskému měšťanu Václavu Kolínskému.

Pod Hájkem


Pod Kalvárií

 - Kalvárie, správně kostel sv. Kříže, byl vystavěn v letech 1883 – 1886 podle plánů pelhřimovského stavitele Josefa Šlechty. Byl postaven na místě starší kaple, kterou založil pelhřimovský měšťan a radní Jan Krištof Blažejovský se svou manželkou Dorotou po roce 1671.

Pod Náspem

 - Ulice vedoucí pod železničním náspem před nádražím. Od roku 1888 zde probíhá tzv. transverzální (příčná) dráha z Horní Cerekve do Tábora. První vlak do Pelhřimova přijel 1. října 1888.

Pod Šancemi

 - Souvisí pravděpodobně s ležením císařského vojska generála Henri Duval Dampierra, které bylo v září 1618 (na počátku stavovského povstání) vpuštěno městskými konšely do města. Městské opevnění pak bylo rozšiřováno výstavbou valů (šancí) v bezprostředním okolí. Ulice Pod Šancemi byla pojmenována městským zastupitelstvem na základě návrhu Musejního spolku v Pelhřimově v roce 1938.

Poděbradova

 - Jiří z Poděbrad, poslední český král české národnosti (1458 – 1471), nazývaný také král husitský. Pobýval v Pelhřimově při zemském sjezdu kališnického a katolického panstva v roce 1450, tehdy jako představitel tzv. strany poděbradské.

Podolce

 - Dvůr a mlýn Podolce připomínán v pelhřimovské městské knize již v roce 1454.

Polní dvůr

 - Název místa souvisí s někdejším hospodářským dvorem, který zde stával. Viz Polní Dvůr v seznamu místních jmen.

Požárnická

 - Požárnická ulice se nachází nedaleko základny Hasičské záchranné služby (za „předlistopadového“ režimu nazývané Sbor požární ochrany – odtud požárníci).

Pražská

 - Název ulice (dnes také části panelového sídliště) souvisí s původním názvem „pražská silnice“, tedy silnice vedoucí z města směrem na Prahu. Ulice Pražská byla pojmenována rozhodnutím městského zastupitelstva z 19. 5. 1938, vedla původně od Svatovítského náměstí k někdejší Fridrichově pile.

Prim. MUDr. J. Pujmana

 - MUDr. Jaroslav Pujman (*1897 Horní Vilémovice u Třebíče - +1970 Pelhřimov). Věhlasný chirurg, v pořadí druhý hlavní primář pelhřimovské veřejné nemocnice. Zasloužil se o pelhřimovské zdravotnictví. V areálu pelhřimovské nemocnice je umístěna jeho busta.

Primase Hrůzy

 - Jan Hrůza, primas - primátor či první radní pelhřimovské městské obce. Ve složité době, kdy se Pelhřimovští snažili o vykoupení z poddanství, vedl moudře pelhřimovskou obec. V roce 1572 se podařilo Pelhřimov vykoupit z poddanství rodu Říčanských z Říčan. Primas Jan Hrůza zemřel koncem roku 1586 nebo počátkem 1587. Ulice Primase Hrůzy byla pojmenována městským zastupitelstvem na základě návrhu Musejního spolku v Pelhřimově v roce 1938.

Prokopa Holého

 - Prokop Holý nebo Veliký, původně kněz, obratný diplomat při jednání se zástupci církve na Basilejském koncilu. Po smrti Žižkově stanul v čele vojsk táborsko-sirotčího svazu, vítěz nad křižáky v bitvě u Ústí (1426). Padl v bitvě „Čechů proti Čechům“ u Lipan 30. května 1434.

Průběžná

 - Nově pojmenovaná část průtahové magistrály městem od křižovatky ulic Humpolecké a Slovanského bratrství až po začátek autobusového nádraží (ve směru na Kamenici n. L. a Jindřichův Hradec).

Příkopy

 - Ulice je pojmenována podle příkopů středověkého městského opevnění. (příkop vykopaný podél linie městských hradeb býval obvykle napuštěn vodou a znesnadňoval tak přímé ztečení hradeb). Kdysi bývala nazývána také Koželužskou ulicí (Ledernegasse – viz O popsání domů z roku 1843). Rozhodnutím městské rady z 22. 3. 1899 byla přejmenována na Husovu třídu. K původnímu názvu Na Příkopech se vrátila z rozhodnutí městského zastupitelstva v roce 1938.

Radětínská

 - Ulice pojmenována podle obce Radětín nacházející se v blízkosti Pelhřimova.


Rosolova

 - Antonín Rosol, sládek pelhřimovského pivovaru a majitel hotelu na pelhřimovském náměstí, zastával v letech 1886 – 1896 a 1900 – 1907 úřad starosty města. Ulice Rosolova byla pojmenována městským zastupitelstvem na základě návrhu Musejního spolku v Pelhřimově v roce 1938.

Rubešova

 - František Jaromír Rubeš (*1814 Čížkov u Pelhřimova - +1853 Skuteč). Humoristický spisovatel a redaktor časopisu Paleček. Ve své době se proslavil satirickými deklamovánkami a humoristickou novelou Pan amanuensis na venku. Návrh na přejmenování původní ulice K pražskému mýtu na ulici Rubešovu padl na zasedání městské rady v Pelhřimově 22. 3. 1899.

Růžová

 - Název ulice Růžová (Rosengasse) se objevuje ve složce O popsání domů z roku 1843 (Archiv města Pelhřimova). Nesla kdysi také název Pivovarská, podle původního pivovaru právovárečného měšťanstva, který stával v místě pozdějšího gymnázia a dnešní průmyslové školy strojnické. Název Růžová ulice vznikl kdysi jako ironické pojmenování středověké uličky bez kanalizace, plné splašků a nečistot, které odtékaly stružkou po jejím povrchu. V době tzv. první republiky nesla název Komenského. 

Rynárecká

 - Ulice pojmenována podle obce Rynárec (asi 4 km JV od Pelhřimova), ke kterému směřuje. Takto se původně jmenovala jiná ulice (dnes Nádražní) vedoucí od Horní (Rynárecké) brány ke kostelíku P. Marie Bolestné. Ulice Rynárecká pojmenována městským zastupitelstvem na základě návrhu Musejního spolku v Pelhřimově v roce 1938.

Řemenovská

 - Ulice pojmenována podle silnice vedoucí k obci Řemenov (asi 3 km východně od Pelhřimova).

Říčanského

 - Adam Říčanský z Říčan (+1552). Příslušník panského rodu (ve znaku měli stříbrné lekno na červeném štítě), zastával někdy úřad hejtmana Kouřimského kraje a býval komisařem v královských službách. V Pelhřimově nechal postavit zámek, který se od oné doby nazývá zámek Říčanských z Říčan, v roce 1551 potvrdil Pelhřimovským právo vaření piva. Naproti tomu jeho syn a dědic Karel pelhřimovské měšťany velmi sužoval, proto se v roce 1572 vykoupili z jeho poddanství. Takto se za tzv. první republiky jmenovala ulice Solní.

Sadová

 - Ulice Sadová nese své jméno podle nedalekých Městských sadů.

Sady

 - Městské sady byly založeny pelhřimovským Spolkem pro zakládání sadů a krášlení města (první předseda MUDr. Miloslav Kralert) v roce 1884. Projekt sadů vypracoval táborský profesor zahradnictví Karel Němec, syn spisovatelky Boženy Němcové. Městské sady, které měly původně rozlohu 18 ha, byly vždy chloubou města Pelhřimova.

Sdružená


Skrýšovská

 - Ulice nese název podle obce Skrýšova nedaleko Pelhřimova.

Slovanského bratrství

 - Ulice Slovanského bratrství je hlavní výpadovou silnicí směrem na Jihlavu. Po této silnici přišly do Pelhřimova 9. května 1945 první jednotky Rudé armády, které město osvobodily od německých okupantů. Název souvisí s tehdejšími rusofilskými a slovanofilskými náladami v české společnosti. Ulice se původně podle rozhodnutí městského zastupitelstva z 19. 5. 1938 nazývala Jihlavská.

Smetanova

 - Bedřich Smetana (*1824 Litomyšl - +1884 Praha). Velký český hudební skladatel, autor symfonické básně Má vlast a oper Braniboři v Čechách, Prodaná nevěsta, Dalibor, Libuše a dalších. Pobýval jako mladík o prázdninách na Pelhřimovsku - u své sestry Marie Magdaleny v Pošné, kde byla provdána za učitele Ignáce Aloise Dorazila, nebo u svých spolužáků Eduarda a Viléma Srnkových v Libkově Vodě, kde jejich otec tehdy vlastnil velkostatek se zámečkem.

Smrková


Solní

 - Ulice nese svůj název z doby, kdy vedla k císařské solnici (skladu státního monopolu soli) postavené v roce 1707. V popsání pelhřimovských domů z roku 1843 je uváděna jako Salzgasse. Budovu někdejší solnice nechala pelhřimovská obec v letech 1895 – 1896 přestavět na Národní dům (dnes Městské divadlo). V období tzv. první republiky se tato ulice nazývala Říčanského. Návrat k původnímu názvu byl na základě doporučení Musejního spolku v Pelhřimově rozhodnutím městského zastupitelstva z 19. 5. 1938.

Strachovská

 - Ulice Strachovská nese svůj název podle někdejšího Strachovského rybníka. Viz U Strachova.

Svatovítské náměstí

 - Nejstarší místo v Pelhřimově, pojmenované podle kostela sv. Víta připomínaného již v roce 1325. Býval kostelem farním původní trhové osady svatovítské, která se zde rozkládala ještě před ohrazením města. Kostel sv. Víta sloužil až do reforem císaře Josefa II. jako kostel hřbitovní. Za „předlistopadového“ režimu neslo náměstíčko název Československé armády.

Školní

 - Uváděna ve složce O popsání domů z roku 1843 jako Schulgasse. V sousedním tzv. Altenhoferovském domě se v letech 1763 – 1783 nacházelo Císařské královské a arcibiskupské gymnázium, které dalo uličce jméno. Za první republiky se jmenovala Havlíčkova. Název Školní jí byl navrácen městským zastupitelstvem na základě návrhu Musejního spolku v Pelhřimově v roce 1938.

Táborská

 - Nejnovější panelové sídliště na severovýchodním okraji města nese své jméno podle města Tábora. Pelhřimov býval kdysi součástí Kraje táborského a za husitských válek stál na straně táborského bratrstva, v Pelhřimově byla ve 20. letech 15. století umístěna posádka táborského vojska.

Tomáše ze Štítného

 - Tomáš Štítný ze Štítného (*asi 1331 – 1335 Štítné u Žirovnice - +asi mezi lety 1401 – 1409 Praha). Pocházel ze zemanského rodu z tvrze Štítné, náboženský myslitel, autor česky psaných Knížek šesterých o obecných věcech křesťanských a dalších spisů. Byl předchůdcem českých náboženských reformátorů.

Topolová


třída Legií

 - Tato městská ulice vedoucí kolem okresního soudu a měšťanských škol byla pojmenována třídou Legií v období tzv. první republiky podle vojáků československých legií, kteří za 1. světové války bojovali v Rusku, Itálii a Francii proti Německu a Rakousku-Uhersku za národní samostatnost. Za „předlistopadového“ režimu nesla název třída Vítězného února. Její název mohl být obnoven až po tzv. sametové revoluci v roce 1989.

Tylova

 - Josef Kajetán Tyl (*1808 Kutná Hora - +1856 Plzeň). Spisovatel, národní buditel, divadelník, autor mnoha divadelních her, z nichž nejznámější jsou Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři, Paní Marjánka matka pluku, Tvrdohlavá žena a nejpamátnější je Fidlovačka, kde poprvé zazněla česká národní hymna Kde domov můj. Pelhřimov vlídně přijal J. K. Tyla, tehdy ředitele První české divadelní společnosti pro venkov, při jeho pelhřimovské „štaci“, a to díky rodině Dvořákově (blízce spřízněné s K. Havlíčkem Borovským), která propůjčovala sál své restaurace V Lázních k divadelním představením. Tyl býval ubytován v domě čp. 166 u Jihlavské brány.

U Agrostroje

 - Ulice je pojmenována podle největšího pelhřimovského strojírenského závodu Agrostroj, v jehož blízkosti se nachází.

U Elektrárny

 - Pojmenováno podle první městské elektrárny, zřízené zde pelhřimovským městským zastupitelstvem v roce 1910.

U Modety

 - Ulice pojmenovaná podle pletařského závodu Modeta n. p., který vznikl po znárodnění pletařského závodu J. F. Kouřimského v Pelhřimově.

U Nádraží

 - Pomístní název připomínající blízkost železničního nádraží.

U Náhonu

 - Pomístní název připomínající někdejší mlýnský náhon na říčce Bělé.

U Pekárny

 - Ulice nacházející se v blízkosti průmyslové pekárny, dnes a. s. Adélka Pelhřimov.

U Popovic

 - Ulice u někdejšího zájezdního hostince (dnes restaurace) Popovice (lidově nazývaná Na Mrtvole – to podle nedalekého zrušeného hřbitova u kaple P. Marie Bolestné). Název odvozen od piva Velkopopovický kozel z pivovaru Velké Popovice u Prahy, které se zde kdysi točilo.

U Prostředního mlýna

 - V těchto místech stával kdysi mlýn. Prostřední mlýn podle polohy mezi někdejšími mlýny (Horním v místě škrobárny a Dolním v Městských sadech), ke kterému byla přiváděna voda k pohonu korytem umístěným nad zemí – tzv. vantrokami z nedalekého rybníčku u Jihlavské brány, pozůstatku někdejšího vodního příkopu městského opevnění (nedaleké místo, kde ústila ulice V. B. Juhna na Svatovítské náměstí, se nazývalo Pod Vantroky).

U Radětína

 - Pomístní název odvozený od nedaleké obce Radětín.

U Rendlíku

 - Ulice pojmenována podle staršího pomístního názvu Randlík, domku za Hrnčířskou ulicí směrem ke Strachovu. Ulice U Rendlíku pojmenována městským zastupitelstvem na základě návrhu Musejního spolku v Pelhřimově v roce 1938.

U Sauny

 - Ulice pojmenována podle sauny (dnes je zde restaurace), která zde byla postavena v souvislosti s budováním vybavenosti sídliště Na Pražské.

U Splavu

 - Místo pojmenované podle splavu (jezu) na říčce Bělé, který zde byl ještě před její regulací ve 20. letech 20. století. Název U Splavu jí byl určen městským zastupitelstvem na základě návrhu Musejního spolku v Pelhřimově v roce 1938.

U Stínadel

 - Ulice pojmenována podle někdejšího popravního místa (kat zde odsouzence stínal mečem – viz pověst o katovské studánce, ve které si kat omýval po exekuci svůj meč), které se nacházelo v úhlu mezi Pražskou silnicí a cestou k Radětínu. Ulice U Stínadel (od Strachova k někdejší Fridrichově pile) byla pojmenována městským zastupitelstvem na základě návrhu Musejního spolku v Pelhřimově v roce 1938.

U Strachova

 - Pomístní název vznikl podle někdejšího rybníka, který sloužil jako rezervoár vody „v době strachu“, to znamená, když hrozilo městu rozšíření požárů.

U Stráže

 - Název rybníka Stráž vznikl pravděpodobně z toho, že jako hlavní zdroj vody pro město musel být strážen.

Údolní


V Lomech


V. B. Juhna

 - Vojtěch Benedikt Juhn (*1779 Pelhřimov - +1843 Jindřichův Hradec). Narodil se v domě čp. 164 na Karlově náměstí. Kněz, jindřichohradecký probošt, profesor na kněžském semináři. Malíř vedut měst a hradů v Čechách. Autor nejstaršího známého zobrazení Pelhřimova z roku 1811. Ulice Vojtěcha Benedikta Juhna byla pojmenována městským zastupitelstvem na základě návrhu Musejního spolku v Pelhřimově v roce 1938.

Václava Petrů

 - Václav Petrů (*1841 Klenovice u Soběslavi - +1906 Pelhřimov). Spisovatel, překladatel, historik, první ředitel obnoveného gymnázia v Pelhřimově. Autor regionálně historických prací Z pamětí král. města Pelhřimova, Poutní místo Křemešník nebo Klášter Želiv. V pelhřimovské ulici V. Petrů u Kamenného mostu je dům s jeho pamětní deskou. Ulice Václava Petrů byla pojmenována městským zastupitelstvem na základě návrhu Musejního spolku v Pelhřimově v roce 1938.

Válkova

 - Matouš Válek, pelhřimovský měšťan a radní písař, podílel se na zápase pelhřimovské obce o vymanění se z poddanství (1572) a vystupoval ve sporu se stranou Michala Španovského, protektora pelhřimovské obce. Ulice Válkova pojmenována městským zastupitelstvem na základě návrhu Musejního spolku v Pelhřimově v roce 1938.

Vlásenická

 - Ulice vedoucí z města směrem k obci Vlásenice.

Vnitřní

 - Ulice nacházející se „uvnitř“ sídliště nových bytových domů mezi Nádražní ulicí a třídou Legií.

Wolkerova

 - Jiří Wolker (*1900 Prostějov - +1924 Prostějov). Oblíbený český básník, autor sociálně-lyrických sbírek Host do domu či Těžká hodina. Jako chlapec pobýval ve skautském táboře v lesích mezi obcemi Kejžlice a Bratroňov v humpoleckém Zálesí, kde si vedl svůj Táborový deník. Jeho pobyt v „Orlovských lesích“ připomíná malý pomníček.

Za Náspem

 - Ulice pojmenována pro svou polohu „za železničním náspem“ (viz ulice Pod Náspem).

Zahradní


Žitná


Žižkova

 - Jan Žižka z Trocnova, jihočeský zeman, hejtman táborského polního vojska, geniální vojevůdce za husitských válek, autor „vojenského řádu“, zemřel nedaleko Přibyslavi 11. října 1424. Jeho jménem byly často v Čechách s oblibou pojmenovávány ulice a náměstí.


Přehled místních názvů


Balkův mlýn

 - p.č. 2390 - Nazýval se podle původního majitele z pelhřimovské rodiny Balkovy.

Houfy

 - p.č. 2027 - Starý pomístní název lokality na východním okraji města, je znám již na starých katastrálních mapách.

Ke Skrýšovu

 - p.č. 2360/1 - Pomístní název souvisí s nedalekou obcí Skrýšov.

Ke Spravedlnosti

 - p.č. 2179/10 - Pomístní název lokality za pelhřimovským městským hřbitovem směrem k Putimovu a Skrýšovu. Zde stála až do roku 1788 šibenice (byla zrušena jako mnohá jiná popravní místa nařízením císaře Josefa II.). Místa u historických měst, kde bývalo popraviště, se často nazývala Spravedlnost nebo Na Spravedlnosti (například v královském městě Louny).

Ke Starému Pelhřimovu

 - p.č. 2925/46 - Pomístní název související s nedalekou obcí Starým Pelhřimovem (dnes místní část Pelhřimova).

Lhotka

 - p.č. 2392/3 - Původně samostatný statek, později hospodářský dvůr (směrem k obci Rynárec), který koncem 17. století zakoupila pelhřimovská obec.

Městské sady

 - p.č. 3203 - Viz ulice Sadová.

Městská zahrada

 - p.č. 493 - Původně děkanská zahrada, o kterou pečoval pelhřimovský děkan F. B. Vaněk; tato zahrada byla jeho chloubou. Zde si nechal v roce 1933 postavit zahradní domek, kde psával svá kázání a knihy. Po 2. světové válce připadla zahrada městu, které v ní zřídilo městský park.

Na Spravedlnosti

 - p.č. 2150/26 - Viz Ke Spravedlnosti

Polní Dvůr

 - p.č. 2353/1 - Hospodářský dvůr na skrýšovské silnici patřil kdysi p. Miloslavu Kralertovi, původně se nazýval Polní dvůr. Podle někdejšího majitele se nazýval také Hergetův dvůr.

Přední Maštálka

 - p.č. 2610/6 - Pomístní název souvisí s pobytem císařského vojska generála Dampierra v Pelhřimově v roce 1618. Na tomto místě za Stráží byla utábořena část císařského vojska (jízdní jednotka). Císařské vojsko bylo pelhřimovskými měšťany nákladně vydržováno. Slovo německého původu „Marstall – maštal“ znamená konírnu nebo stáj (chlév).

Řečický les

 - p.č. 3056 - Název místa Řečický les se objevuje poprvé v roce 1454 v pelhřimovské městské knize z roku 1417.

Stínadla

 - p.č. 2983/3 - Viz U Stínadel.

Svatá Anna

 - p.č. 1842/36 - Pomístní název podle kaple založené v roce 1699 Matějem Mauriciem Klokotským, pelhřimovským rychtářem, a Samuelem Klokotským, městským radním; byla založena jako kaple Proměnění Páně. Od roku 1730 je již nazývána kaple sv. Anny. Za reforem císaře Josefa II. byla zrušena a přešla do soukromých rukou. Dnes z kaple zůstalo jen obvodové zdivo.

U Müllerova křížku

 - p.č. 2348/92 - Na přelomu 18. a 19. století žil v Pelhřimově měšťan Müller, ale zda je křížek pojmenován podle něj, nelze doložit.

U Polního Dvora

 - p.č. 2348/1 - Viz Polní Dvůr

Volemanka

 - p.č. 3006/1 - Někdejší zájezdní hostinec na pražské silnici za Pelhřimovem. Na kopci za Volemankou stávala na místě, kterému se říkalo Na Cikánce, šibenice. Proti tomuto místu býval pahrbek s křížem, byl však dávno rozorán a proměněn v pole.

V Kamenných dvorech

 - p.č. 2451 - Lokalitu „kamenný dvůr“ připomíná již pelhřimovská městská kniha v roce 1527. Jednalo se zřejmě o hospodářský dvůr sloužící městu.

Zadní Maštálka

 - p.č. 2791 - Viz Přední Maštálka.


Zpracoval: Jan Tomášek, Muzeum Vysočiny Pelhřimov
Poloha města
Poloha města



  
  


     

 




    
Partneři

Tyto webové stránky byly realizovány s finanční podporou Evropské unie a Evropského fondu pro regionální rozvoj. 



    

 

Webové stránky MěÚ